leden 2011 - Michelle v Angeleno mag.
leden 2011 - Michelle v Angeleno mag.
leden 2011 - Michelle v Angeleno mag.
leden 2011 - Michelle v USA Today
9.1.2011 - procházka v Brooklynu
9.1.2011 - NEW YORK TIMES ARTS & LEISURE WEEKEND, NY
10.1.2011 - NEW YORK FILM CRITICS CIRCLE AWARDS, NY
10.1.2011 - NEW YORK FILM CRITICS CIRCLE AWARDS, NY
11.1.2011 - National Board of Review of Motion Pictures, NY
11.1.2011 - National Board of Review of Motion Pictures, NY
11.1.2011 - National Board of Review of Motion Pictures, NY
11.1.2011 - National Board of Review of Motion Pictures, NY
14.1.2011 - Michelle na Critics Choice Awards, Hollywood
14.1.2011 - Michelle na Critics Choice Awards, Hollywood
14.1.2011 - Michelle na Critics Choice Awards, Hollywood
14.1.2011 - Michelle a Ryan Gosling na Critics Choice Awards, Hollywood
14.1.2011 - Michelle a Ryan Gosling na Critics Choice Awards, Hollywood
14.1.2011 - Michelle na Critics Choice Awards, Hollywood
15.1.2011 - Michelle na BAFTA, LA
15.1.2011 - Michelle na BAFTA, LA
16.1.2011 - Golden Globe Awards, Beverly Hills
16.1.2011 - Golden Globe Awards, Beverly Hills
16.1.2011 - Golden Globe Awards, Beverly Hills
16.1.2011 - Golden Globe Awards, Beverly Hills
16.1.2011 - Michelle a Busy Philipps na Golden Globe Awards, Beverly Hills
únor 2011 - Michelle pro Filmmaker mag.
únor 2011 - Michelle pro Filmmaker mag.
7.2.2011 - Michelle na Academy Award Nominees Luncheon, Beverly Hills
7.2.2011 - Michelle na Academy Award Nominees Luncheon, Beverly Hills
7.2.2011 - Michelle a Colin Firth na Academy Award Nominees Luncheon, Beverly Hills
7.2.2011 - Michelle a Busy Philipps na Audi Weinstein Company Party - Králova řeč, v hotelu Marmont, LA
7.2.2011 - Michelle, Busy Philipps a Elizabeth Banks na Audi Weinstein Company Party - Králova řeč, hotel Marmont, LA
8.2.2011 - Michelle na letišti v LA
únor 2011 - Michelle v Marie Claire mag.
únor 2011 - Michelle v Marie Claire mag.
únor 2011 - Michelle v Marie Claire mag.
únor 2011 - Michelle v Marie Claire mag.
únor 2011 - Michelle v Marie Claire mag.
únor 2011 - Michelle v Newsweek - The Oscar Roundtable
únor 2011 - Michelle v Newsweek - The Oscar Roundtable
19.2.2011 - Michelle odchází z návštěvy u přátel v LA
19.2.2011 - Michelle odchází z návštěvy u přátel v LA
20.2.2011 - na nákupy do West Hollywoodu
20.2.2011 - na nákupy do West Hollywoodu
20.2.2011 - na nákupy do West Hollywoodu
24.2.2011 - Michelle na Award Nominee Dinner - Forevermark, LA
24.2.2011 - paparazzi foto - Michelle odjíždí ze slavnostní večeře z hotelu Marmont
Oscar 2011 - Michelle nominaci neproměnila, ale někdo napsal, že na ceremoniálu vypadala jako kříženec Twiggy a pohádkové bytosti - nezbývá, než souhlasit
27.2.2011 - Michelle a Busy Philipps - Oscar, Hollywood
27.2.2011 - Michelle - Oscar, Hollywood
27.2.2011 - Michelle - Oscar, Hollywood
27.2.2011 - Michelle - Oscar, Hollywood
27.2.2011 - Michelle - Oscar, Hollywood
27.2.2011 - Michelle - Oscar, Hollywood
27.2.2011 - Michelle a Busy Philipps - Oscar, Hollywood
27.2.2011 - Michelle - Oscar, Hollywood
27.2.2011 - Michelle - Oscar, Hollywood
27.2.2011 - Michelle - Oscar, Hollywood
27.2.2011 - Michelle a Jake Gyllenhaal - Oscar, Hollywood
27.2.2011 - Michelle a Jake Gyllenhaal - Oscar, Hollywood
27.2.2011 - Michelle - Oscar, Hollywood
27.2.2011 - Michelle s Busy - Oscar, Hollywood - Vanity Fair afterparty
27.2.2011 - Michelle s Busy a Reese Witherspoon - Oscar, Hollywood - Vanity Fair afterparty
27.2.2011 - Michelle s Busy a Reese Witherspoon - Oscar, Hollywood - Vanity Fair afterparty
28.3.2011 - Meek´s Cutoff - projekce v NY
28.3.2011 - Meek´s Cutoff - projekce v NY
28.3.2011 - Meek´s Cutoff - projekce v NY
28.3.2011 - Meek´s Cutoff - projekce v NY
29.3.2011 - nákupy u Malia Mills a Steven Alan - NY
Michelle - shoot pro květnový Interview magazín
Michelle - shoot pro květnový Interview magazín
Michelle - shoot pro květnový Interview magazín
Michelle - shoot pro květnový Interview magazín
Michelle - shoot pro květnový Interview magazín
Michelle - shoot pro květnový Interview magazín
27.4.2011 - Michelle v šatech Prada- akce návrhářky šperků Irene Neuwirth na Manhattanu, který moderovala přítelkyně Busy Philipps
27.4.2011 - Manhattan - Irene Neuwirth - šperky
27.4.2011 - Manhattan - Irene Neuwirth - šperky
2.5.2011 - Michelle v šatech Miu Miu na Met plesu v Metropolitním muzeu umění NY
2.5.2011 - Michelle na Met plesu v Metropolitním muzeu umění NY
9.5.2011 - letiště v LA
9.5.2011 - Michelle při odbavení na letišti v LA
31.5.2011 - Michelle v New Yorku
31.5.2011 - Michelle v New Yorku
6.6.2011 - Michelle a Cary Fukunaga - Brooklyn
6.6.2011 - Michelle a Cary Fukunaga - Brooklyn
15.7.2011 - Michelle přichází do budovy Tribeca Film v New Yorku
Hobo Summer 2011
Michelle in Hobo Magazine / June 2011
Michelle in Hobo Magazine / June 2011
9.10.2011
Michelle a Eddie Redmayne - “Můj týden s Marylin” - tisková konfrence na New York Film Festival
Michelle and Eddie Redmayne - "My Week With Marylin" - Press Conference at The New York Film Festival
9.10.2011
”Můj týden s Marylin” - Michelle na červeném koberci v hotelu Hudson při příležitosti světové premiéry filmu na FF v New Yorku
Michelle Williams / NYFF presents "My week with Marilyn" - premiere
Williams and Redmayne / NYFF presents "My week with Marilyn" - premiere
Dior Hosts Party For My Week With Marilyn
Michelle and Jake Gyllenhaal - Dior Hosts Party For My Week With Marilyn
Michelle and Jake Gyllenhaal - Dior Hosts Party For My Week With Marilyn
M.S. portrait in Los Angeles, October 23
Michelle Williams v Beverly Hilton Hotel na předávání Hollywood Film Awards 24.10.2011, za vynikající talent a pozoruhodnou kariéru 
The Beverly Hilton Hotel was rife with celebrities for the Hollywood Film Awards (October 24), and Michelle Williams was one of the lucky recipients. “It is a privilege to honor Michelle Williams for her excellent talent and remarkable career,” said founder and executive director Carlos de Abreu.
Michelle and Busy Phillips
Newsweek
Newsweek
ELLE UK / December 2011
ELLE UK / December 2011
5.November 2011 - Michelle was spotted today at LAX, arriving in Los Angeles for the AFI FESTIVAL tomorrow
5.November 2011 - Michelle was spotted today at LAX, arriving in Los Angeles for the AFI FESTIVAL tomorrow
AFI Festival 2011 Screening Of My Week With Marilyn - Nov 6 2011
AFI Festival 2011 Screening Of My Week With Marilyn - Nov 6 2011
AFI Festival 2011 Screening Of My Week With Marilyn - Nov 6 2011
2011 > November 6 - Michelle visits Marilyn’s star on the Hollywood walk of fame
The Hollywood Reporter - November 2011 - Actress Roundtable 2011
"Můj týden s Marilyn" Premiéra v New York City - 13.listopadu 2011
My Week With Marylin NY Premiere / Michelle, Simon Curtis and Kenneth Branagh
13.11.2011 - Michelle enters a hotel in Manhattan
Michelle Williams: Můj týden s Michelle
by Adam Green | photographed by Annie Leibovitz
přeloženo z Vogue.US
US Vogue - October 2011 by Annie Leibovitz / Michelle as Marylin Monroe
Michelle Williams vlastní sérii fotografií od jejího přítele, Dana Estabrooka, nazvané Devět symptomů, které zobrazují, ve stylu surrealistické viktoriánské lékařské učebnice, fyzické projevy zamilovávání se: zkrácení dechu, zvýšení srdečního tepu, ztrátu chuti k jídlu, nespavost, slabost, horečnatost, zimnici, blouznění a radost. Jedné parné, červnové sobotní noci já sám prožívám přinejmenším šest z nich, protože zvoním na zvonek Estabrookova brooklynského paláce, kde se mám poprvé setkat s Williamsovou. Pozvala mě na piknik v zahradě za domem, abychom si popovídali o jejím posledním projektu, “Můj týden s Marylin”, kde Michelle oživuje hvězdu odsouzenou ke zkáze, kterou jednou Norman Mailer nazval “sladkým andělem sexu”. Takže jsem si na sebe vzal mojí oblíbenou košili (kostkovaná bavlna), učesal si vlasy a vzal s sebou dvě lahve vychlazeného rosé, které bylo, tak jako já, orosené potem.
US Vogue - October 2011 by Annie Leibovitz / Michelle as Marylin Monroe
US Vogue - October 2011 by Annie Leibovitz / Michelle as Marylin Monroe
Najednou tu stojí drobná, oslnivě krásná dívka s velmi krátkými, velmi blonďatými vlasy, ve vintage květovaných šatech bez rukávů a bosa. “Ahoj”, říká a usmívá se, “já jsem Michelle” - o pár minut později sedíme v zahradě obklopené cihlovou zdí a diskutujeme nad sklenkami vína za teplého, dusného soumraku. Mohla by to být scéna z bohémské brooklynské předělávky “The Seven Year Itch”, klasiky Billyho Wildera, zobrazující Marylin Monroe, svůdnou jako modelku, která omračuje ženatého muže během newyorského vedra (Heat Wave).
US Vogue - October 2011 by Annie Leibovitz / Michelle as Marylin Monroe
Na plátně z Williamsové často vyzařuje pošramocená, nedůvěřivá křehkost, ať už jako podvedená žena ve “Zkrocené hoře”, nebo jako matka, přihlížející svému rozpadajícímu se manželství v “Blue Valentine”. Zde, ačkoliv stále můžeme pozorovat nepatrnou tendenci melancholie, je Michelle rozzářená, živá a rozesmátá. Gestikuluje malýma, hubenýma, výmluvnýma ručkama, jak se konverzace pohybuje od její záliby v šatech z let 1930 a dávno nevyráběnými Eberhard Faber Blackwing 602 tužkami (”miluji věci, které jsou staré a krásné a vypráví nějaký příběh, dokonce i smutný příběh”), k románům Vladimíra Nabokova, jehož nechvalně složitá Ada je její favoritkou. “Myslím, že Nabokov jednou řekl, že génius nalézá neviditelné pojítko mezi věcmi”, říká mi, “a to je přesně to, jak jsem si zvolila dívat se na svět, všechno je propojeno a všechno má význam, když se ho pokusíš najít”.
US Vogue - October 2011 by Annie Leibovitz / Michelle as Marylin Monroe
O Williamsové se říká, že se při rozhovorech hlídá, ale její nálada se teď zdá uvolněná a upřímná. “Cítím, že se pro mě něco změnilo, ale je to nová změna, takže to bude těžké popsat”, říká. “Možná to má co dělat s tím, že mi už bylo 30, už nejsem tak stydlivá nebo nesmělá, mám víc sebevědomí, a tak můžu lépe zvládnout, co mi život přinese, nebojím se, když dostanu nápad nebo myšlenku, to vyjádřit.” A dodává: ” jsem z toho omámená, protože je to kompletní proměna, je to jako najít svůj hlas”.
US Vogue - October 2011 by Annie Leibovitz / Michelle as Marylin Monroe
S filmem “Můj týden s Marylin” právě vyšla z role, která vyžadovala tu největší proměnu její kariéry. Myšlenka, hrát takovou ikonu, byla znepokojující. “Jakmile jsem dočetla scénář, věděla jsem, že to chci hrát, a poté jsem strávila šest měsíců přesvědčováním sama sebe, abych to nedělala”, říká. “Ale věděla jsem, že opravdu nemám jinou možnost”, a dodává: “začala jsem věřit, že vždycky dostaneš jen ten materiál, na který jsi připraven”.
US Vogue - October 2011 by Annie Leibovitz / Michelle as Marylin Monroe
Williamsová se narodila v Montaně, ale byla vychovávaná v San Diegu, vyrostla s obrázky Monroe na zdech jejího pokoje. “Měla jsem jeden její obrázek v poli u stromu v Roxbury, Conecticut. Má na něm bílé šaty a je bosa, má roztažené ruce a směje se. Na tom snímku na ní něco bylo - tak milá, plná radosti a volnosti. Vždy jsem ji měla za tu ženu - dítě, ne ikonu, a to je asi to, proč jsem na tu roli přistoupila. Jako ikona, samozřejmě, Monroe dále ční na obzoru nad naší kulturní krajinou (její nezapomenutelné vzdouvající se šaty z “The Seven Year Itch” se vydražily v aukci za 4,6 milionu dolarů) a nešťastná dráha jejího krátkého života - od traumatického dětství k nevydařeným manželstvím až po předávkování ve 36 letech - to vše se stalo americkým mýtem. “Každý má svoji představu, kdo vlastně Marylin byla a co pro něj znamená”, říká Williamsová. “Ale já si myslím, že pokud se ponoříš hlouběji, budeš překvapen tím, co tam najdeš.” Vycházející z několika nepatrných memoárů pozdějšího dokumentaristického filmaře Colina Clarka, “My Week With Marylin” zachycuje bouřlivý příběh z natáčení “Prince a tanečnice”, komedie z roku 1957, kde Monroe hrála se sirem Laurencem Olivierem (ztvárněn Kennethem Branaghem s pokleslým elánem), který byl rovněž režisérem filmu. Slibná spolupráce mezi nejlepším anglickým hercem, který doufá, že se stane hollywoodskou hvězdou a americkou blonďatou sexbombou, která touží, aby ji brali vážně jako herečku, se rychle změní v boj mezi samovládcem - režisérem a ženou, která se ustavičně nedokáže objevovat včas, naučit se scénář, nebo vyjít ze šatny bez doprovodu, a tak utápí své emocionální bouře v pilulkách, alkoholu a lichotkách. A Colin, třiadvacetiletý poskok na scéně, netradičně ztvárněn Eddiem Redmaynem, se zápalem a zářivýma očima říká Monroe: “Tenhle film nepomůže ani jednomu z vás”.
US Vogue - October 2011 by Annie Leibovitz / Michelle as Marylin Monroe
Je to právě Colinovo krátké setkání s Marylin, jako s jejím důvěrníkem, ochráncem a téměř milencem, který dává filmu tu vlídnost. Dougray Scott v roli jejího odměřeného manžela, Arthura Millera, Dominic Cooper jako dychtivý obchodní partner Milton Green a Zoe Wanamaker jako její učitelka herectví, Paula Strasberg. Ve filmu se také dočkáme stylových výstupů Simona Russella Bealeho, sira Dereka Jacobiho a jako dámy Sybil Thorndike - dámy Judi Dench.
Pokud se tento film nestane takovou událostí s pečetí doby jako “Králova řeč”, pak určitě vyvolá zmizelou éru filmové tvorby. Ale tou hlavní atrakcí je Williamsová, která oživuje Monroe se srdcervoucí jemností a precizností bez toho, aby došlo k imitování nebo působilo jako klišé. Není těžké si představit, proč režisér Curtis chtěl právě ji. “Nejenže je krásná a vynikající”, říká mi, ” ale ona přináší do své práce rozum, spolu s intuitivním porozuměním charakteru postavy, neobyčejnou hloubku citů a něco jako vrozený půvab - hádám, že je to to, co nazýváme hvězdou, ne? Pro režiséra je to vysněný balíček”. Curtis si vybavuje jejich první setkání v jejím domě v severní části New Yorku: ”Byl to překrásný, téměř kouzelný den. A já si říkal, můj Bože, modlím se, aby tu roli vzala, protože si nedovedu představit točit bez ní. Zastavili jsme někde na cestě, když mě vysazovala na autobus zpátky do města a nějaký fanoušek ji požádal o autogram. Poté se ten fanoušek otočil na mě a řekl: “To je tvůj táta?”. To mě přivedlo okamžitě zpátky do reality.
Williamsová strávila šest měsíců pohroužená ve všem, co se týká Monroe. Četla životopisy, deníky, dopisy, básně a zápisky, podrobně studovala fotografie, poslouchala nahrávky, sledovala filmy a pátrala po méně známých klipech na YouTube. “Každou noc jsem chodila do postele s hromadou knížek”, vzpomíná. “A usínala jsem u jejích filmů. Bylo to, jako když jsme byli dětmi a schovali si knihu pod polštář a doufali, že se budeme prolínat s hrdinkou.” Její proměna z nezávislého nalezence na hollywoodskou bohyni sexu zahrnovala práci s choreografem - zdokonalit chůzi Monroe a přibrat na váze, aby se přiblížila jejím tvarům. “Bohužel, šlo mi to všechno do obličeje”, říká a nafukuje při tom tváře, aby to názorně předvedla. “Takže v určitém bodě přišla otázka, jestli chci, aby můj obličej nebo boky vypadaly jako Monroe?” Zvolila první variantu a boky vyplnila pěnovou vycpávkou. Nakonec říká: “Cítila jsem se jako znovuzrozená. Bylo to, jako by se moje tělo rozbilo a bylo předěláno podle jejího obrazu, učilo se jak chodila, mluvila a držela hlavu. Nic z toho nebylo mou součástí a já věděla, že budu potřebovat tolik času, kolik bude možné, abych si to zažila.
Williamsová se možná stala hvězdou jako blonďatá náctiletá svůdnice z “Dawsonova světa”, ale i přes hodně nahoty a názorných scén na obrazovce se pečlivě vyhýbala příležitostem těžit ze své sexuální přitažlivosti. Odvolává se na citace Monroe, která, když chodívala jako náctiletá na pláž jen v plavkách se najednou cítila, jako by jí celý svět ležel u nohou. “Zkušenosti, které já mám z dětství, týkající se ženského těla a sexuality, jsou všechny negativní - přesněji tak, že tě lidé nebrali vážně nebo tě využili”, říká. “Takže jsem se s tím nemohla vůbec ztotožnit”. Ale určitě si musela užívat navlékání do Jill Taylorových šťavnatých kostýmů? “Očekávání, že budu krásná, mně nedělají dobře, protože se cítím, že je nemůžu splnit”, říká Michelle. “Ale pamatuji si jeden moment, kdy jsem už byla celá jako Marylin a vešla z mé šatny do nahrávacího studia, kde jsem měla cvičit kroucení zadkem. Opodál stála skupinka tří nebo čtyř mužů a já si pamatuji, že mě pozorovali když jsem přicházela i odcházela - a tehdy poprvé jsem zažila to potěšení, které přináší pozornost - ne jejich potěšení, ale moje. A říkala jsem si - aha, možná takhle se Marylin cítila, když šla na pláž.
Její herečtí kolegové žasli nad jejími denními proměnami. Branagh v maskérně trávil čas se sluchátky na uších a poslouchal Oliviera čtoucího z Bible. “Podívám se vedle sebe a byla tam Michelle. O půl hodiny později se objevila Marylin, ale trochu ospalá. O půl hodiny později se rozhlédnu a Marylin je už velmi čilá. A nakonec, těsně před nástupem na scénu, už je to celá Marylin - oblečená, načesané vlasy a jiskry v očích”.
Proměna Williamsové je tím víc pozoruhodná, neboť v ní kompletně mizí, zvládaje zachytit podstatu okouzlující, náladové bytosti s jednoduchou, nepřikrášlenou pravdivostí, která je typickým rysem jejího herectví.Je úplně stejně okouzlující, když se na sebe dívá v šatně do zrcadla, stejně, jako když nacvičuje známé podmanivé taneční číslo Marylin z původního filmu. Williamsová vždycky měla ten úžasný dar odhalit vnitřní pocity postav v nestřežených momentech. (Podívejte se na její, téměř osamělý výkon v nekomerčním snímku Kelly Reichardtové z roku 2008, Wendy a Lucy.) Zde ztvárňuje ženu, která prožila život pozorována veřejností. “Někdo jednou řekl, že Marylin celý svůj život strávila hledáním nezvěstné osoby - sebe samé. A tak si dala dohromady to, co si o ní lidé mysleli, cítili, viděli a očekávali, a vytvořila z toho všeho svou osobu. Neměla v sobě žádné klidné místo, kam by se mohla uchýlit a odpočívat”.
Natáčení probíhalo v Pinewood Studios, kde se natáčel “Princ a Tanečnice”, i Parkside House, kde také novomanželé Monroe a Miller strávili čtyři bouřlivé měsíce. Ale víc než fyzické prostředí ”to bylo velmi náladové, strádající, zoufalé a nejisté místo, kde jsem byla, když jsem hrála Marylin”, říká Michelle. Člověk si říká, že s přihlédnutím k jejím osobním prožitkům, to muselo být obvzlášť bolestivé, hrát scénu, ve které se Monroe předávkuje pilulkami, zvěstující její smrt o šest let později. Ať už měla potíže s čímkoliv, Williamsová si zřejmě své anglické kolegy neznepřátelila tak, jako Marylin. “Ona přenesla toho typicky amerického ducha hry na britský soubor”, říká Radmayne, “očarovala nás, a tím nás přinutila se do toho opřít.”
Redmayne recalls with particular fondness shooting a sequence in which his character and Monroe escape for an idyll in the English countryside—skinny-dipping in a lake, sharing a kiss, visiting Eton and causing a small riot among the students. “I happen to have gone to Eton,” Redmayne says. “So it was very weird returning and walking around with Michelle Williams looking like Marilyn Monroe. The boys were so excited to see Michelle—the hormones were really flying—and she was flirting with them, signing autographs, blowing kisses, and sort of loving it. There wasn’t too much acting needed.” As Williams recalls, “It was lovely to connect with that happy, free Marilyn I knew as a little girl.” In the days after our alfresco dinner, Williams and I exchange e-mails about where we should go to continue the conversation. I suggest Far Rockaway, a longtime mecca of surfing, sunbathing, and seaside frolic near Kennedy Airport that has lately become a destination for food-obsessed hipsters. Williams seems up for the idea, writing, “It sounds like an adventure and I need one.” On a bright and sweltering Sunday, I meet Williams at the three-story brownstone in Boerum Hill where she lives with her daughter, Matilda. Reminders of Heath Ledger, from whom Williams was separated when he died in 2008, are everywhere—in family photos, in the oversize stuffed animals that he bought for Matilda, in the large, brooding mountainscape by the Australian photographer Bill Henson that hangs in the living room. The most vivid reminder, of course, is Matilda herself, a spirited, sunny six-year-old whose face, a felicitous mix of both her parents, lights up when Williams walks into the room. “Supermommy!” she shouts, running to throw her arms around her mother’s waist. “Hiya, Superdaughter,” Williams says, kneeling down to kiss her forehead. Williams tells me that they split their time between their place in the country and Brooklyn, where, she says, “I wanted her to have the warmth and bustle and security of family.” Out on the ivy-covered terrace, I’m introduced to said clan—Williams’s younger sister, Paige, and her husband, Zach, and their friends Jeremy and Lauren, all of whom live in the house, and Williams’s half-sister Kelley, who is visiting with her five-year-old son, Evan—and I get recruited to shoot a group portrait. Before we leave, Matilda proudly shows me two new teeth. She giggles when I tell her that they’re the most grown-up-looking grown-up teeth that I’ve ever seen. Out on the sidewalk, Williams says, “Is there anything better than making a kid laugh?” On the A train to Rockaway, we compare iPhone music playlists (on hers: soul, R&B, and her daughter’s current favorite, Stevie Wonder) and discuss which artistic heroes of one’s youth it’s still OK to like (yes: Diane Arbus and J. D. Salinger; no: Hermann Hesse). No one on the crowded train takes much notice of Williams, who’s dressed for the occasion in a vintage red sundress and pale-pink ballet flats. At the beach, we stroll along the hot, teeming boardwalk among throngs of cool kids eating locally sourced tacos. Williams puts on a pair of large black Ray-Bans—and not just because it’s sunny. She gamely jokes that she’d imagined a scene “more like Coney Island in the winter, or something out of Stardust Memories,with a dilapidated boardwalk and deserted beach.” Suddenly, she seems vulnerable. I think of a sequence from My Week with Marilyn in which the screen goddess’s attempt to go shopping in London sparks a near riot of hysterical fans, ending with Williams as Monroe staring sadly out a limousine window behind a pair of dark glasses. Nothing like that happens here. But after years of having her personal space breached by strangers, most of them with cameras, Williams can be forgiven a certain skittishness in crowds. “You feel like you’re in the zoo,” she says matter-of-factly. While she understands that it comes with the territory, Williams hates seeing her daughter subjected to the same relentless invasion of privacy. “That’s what seems the most rotten thing about it to me,” she says. “And I’m going to do everything in my power to make her feel safe and protected, and to extend her childhood for as long as possible.” The hurricane of grief that came with Ledger’s death seems to have finally passed. “Three years ago, it felt like we didn’t have anything, and now my life—our life—has kind of repaired itself,” Williams tells me later that evening over dinner in Brooklyn. “Look, it’s not a perfectly operating system—there are holes and dips and electrical storms—but the basics are intact.” Still, she says, in a fundamental way nothing will ever be the same: “It’s changed how I see the world and how I interact on a daily basis. It’s changed the parent I am. It’s changed the friend I am. It’s changed the kind of work that I really want to do. It’s become the lens through which I see life—that it’s all impermanent.” Williams shuts her eyes, then opens them again and says, “For a really long time, I couldn’t stop touching people’s faces. I was like, ‘Look at you! You move! You’re here!’ It all just seemed so fleeting, and I wanted to hold on to it.” My Week with Marilyn opens at the New York Film Festival this month, but Williams is already back at work, playing another iconic blonde—in this case, Glinda in Sam Raimi’s big-budget Oz: The Great and Powerful, which is shooting in Detroit. Her costars include James Franco as a con man from Kansas who becomes the great wizard of the title, and Rachel Weisz and Mila Kunis as Glinda’s spell-casting frenemies. Williams describes the state of mind in which she usually starts a film by pretending to claw her face and moaning, “Uuuuuurgh!” But this time it’s different. “I think I’d forgotten somewhere along the line that work could be fun, and this is really fun,” she says. “And it’s much nicer to exist in the space of a good witch who grants wishes and tries to help people than in the space of a human mess, like pretty much all the characters I play.” Williams is obviously hardworking—she’s made 25 movies in the last ten years, and she’s about to come out opposite Seth Rogen in Sarah Polley’s Take This Waltz, a mournfully comic look at a couple whose marriage is in crisis. But she’s not, she says, particularly ambitious, and she recently told herself, “It’s time to quit or take on the classics.” Lo and behold, one of her idols, an actress turned director whose memoir Williams had been carrying around with her wherever she went, offered her a role in an upcoming film adaptation of a nineteenth-century stage classic. Williams asked me not to reveal any more than that, because nothing’s been finalized and, she says, “it’s just too precious to me.” But let’s simply say that of all the movies she’s made about relationships that end badly, this one turns out the worst. Williams speculates that she may be drawn to stories about the vicissitudes of romantic love because “relationships have always seemed very mysterious, and therefore worth exploring. I’m single, so it’s still kind of a mystery—a worthwhile mystery, one that I want to be on the scent of.” She confesses that she misses having a guy around when it’s time to haul wood at her house upstate. But, unlike Monroe, she doesn’t define herself through the men in her life: “I’m not lonely, and I think that has a lot to do with what’s on my bedside table rather than what’s in my bed.” In the meantime, Williams hasn’t entirely let go of Marilyn. Not long after our trip to Rockaway, she invites me to go with her to Feinstein’s, an old-school supper club in the Regency Hotel, to hear a jazz singer named Rebecca Kilgore perform songs made famous by Monroe. Williams sways her shoulders in time to such numbers as “Diamonds Are a Girl’s Best Friend” and “Every Baby Needs a Da-Da-Daddy.” Afterward, we stop for a drink at a bar in the East Fifties that Williams likes because it evokes the New York of another era, complete with a corny piano player, tin ceilings, and walls lined with faded photographs of long-dead personalities. We’re seated at a table near the back of the room beneath, as it happens, a photo of Joe DiMaggio, Monroe’s second husband. “I wish that I could play her for the rest of my life,” Williams says. “Because when can you say that you’ve really solved the riddle? When can you say that you really know her?” One of the riddles Williams still hasn’t solved is how a creature filled with so much life and joy could also be filled with so much misery and pain. “Her deepest desire was to be taken seriously as an actress, but she doesn’t really shine in her serious roles,” she tells me. “Where she happens to shine is in comedy and in song and dance, but she denied that. She essentially said, ‘It’s not what I’m good at.’ She didn’t know it, but she clearly was incandescent.”
US Vogue - October 2011 by Annie Leibovitz / Michelle as Marylin Monroe
vogue.com
Heat Wave: Michelle Williams je žhavá jako Marilyn
překlad z dailymail.co.uk
Počáteční scéna s M.Williamsovou, ztvárňující Marilyn Monroe a zpívající “Heat Wave” ve filmu Simona Curtise, je velmi příhodná. Má na sobě třpytivě zlaté večerní šaty, které se rozhalují, jak se houpe v bocích… a máme tu vedro, zpívá měkce, tropické vedro, teplota stoupá, není to žádné překvapení…
Irvingovo berlínské číslo , které zpívá Monroe ve filmu “There’s No Business Like Show Business”, naznačuje, že při pohledu na její tělo rtuť teploměru vyskočí až na 93 stupňů. Ta scéna, kde Monroe kroutí a ukazuje prstíkem - pojď sem - na pár tanečníků, perfektně zachycuje její žár a půvab. Nejbláznivější na tom je, že vám spadne čelist v úžasu, protože si na okamžik myslíte, že je to pravá Norma Jean. Ale všechno je to Michelle Williams - hlas, vlasy, špulení rtů - to všechno je součástí její skvělé interpretace.
...třpytivě zlaté večerní šaty se rozhalují, jak se houpe v bocích...
Když jsem tu herečku viděl na scéně minulý listopad, řekla mi, že by chtěla na plátno přenést “tu určitou delikátnost, kterou se fanoušci Marylin snažili zachytit celý život” - a to se jí povedlo.
Název filmu naráží na přátelstvi, které vzniklo mezi Monroe a Colinem Clarkem, etonsky vzdělaným hejskem, najatým jako asistent Laurence Oliviera během natáčeni ”Prince a tanečnice” v Pinewood studiu - kde se též natáčel “Můj týden” - v druhé polovině 50tých let. Na chvíli, v přítomnosti Clarka, byla Monroe schopna být sama sebou a pár společně vyrazil na veselý výlet a na návštěvu Windsorského paláce. Byla to jen dočasná úleva od vnitřní bolesti, kterou se Monroe snažila skrývat. A tohle všechno, a mnohem víc, vychází najevo v podání Williamsové - dává nám nejen Monroe, tu světoznámou hvězdu, ale přechází do dalších dvou rolí: Elsi Mariny ( postavy, kterou hraje v “Princi a tanečnici”) a ztracené dívky, kterou je Norma Jean.
Eddie Redmayne, stejně jako Clark, je pojítkem mezi vším , ale ten film je také o střetu kultur, který se odehrává mezi Monroe Williamsové a Olivierem Branagha.
Je opravdu vzrušující sledovat tyto dva velikány ( Williamsová a Branagh určitě musí být nominováni na Oscara), kteří, ačkoliv mluví stejným jazykem, nejsou spolu schopni komunikovat.
Monroe zavidí Olivierovo postaveni ve společnosti jako herce, on zase chce pro změnu něco z jejího hvězdného prachu (ačkoliv by bylo dobré, kdyby byla na scéně přesná, když už tam byla).
...teplota stoupá...zpívá Michelle ve svém novém filmu "Můj týden s Marylin"
Branaghův výkon je většinou vtipný, protože prská a plive nad chováním jeho hlavní dámy. Ale je tu i něco dojemného, protože film naráží na nejistoty, které ochromují i ty nejsebevědomější a nejúspěšnější lidi.
Clarkovy poznámky, podle kterých Adrian Hodges napsal scénář, upozorňují, že krátce potom, co Olivier natočil “Prince a tanečnici”, byl obsazen do filmu “The Entertainer” Johna Osbornea, což ovlivnilo nejen jeho kariéru, ale i britské divadlo.
Další prvek v Curtisově báječném filmu se zabývá stárnutím a celebritami. Je tam srdcervoucí moment, kdy Julia Ormond jako Vivien Leigh poznamenává, ze jí je 43 a nikdo ji už nebude milovat, jejího manžela nevyjímaje. Je důležité poukázat na to, že dnes některé z našich největších ženských hvězd jsou už dávno v jejím věku, pokud ne dokonce starší, a mnoho z nich stále cítí potřebu to zamaskovat nebo popřít.
A pak je tu Judi Dench, prvotřídní, v celé své kráse, která se odmítá nechat vlákat do podobných nesmyslů. Ztvárňuje tu Sybil Thorndike, vlivnou, velkolepou dámu, jakou je Judi sama, která vybízí k sympatiím k té blonďaté kočce, jenž nemůže pochopit naše zastaralé způsoby.
Film má světovou premiéru na newyorském filmovém festivalu 9. října a pro širokou veřejnost bude promítán od 25.listopadu 2011.
